ZPÍVÁNÍ NAD NEŽÁRKOU – Ještě něco na srdci…

    Je úterý, konečně trocha času a dohnaný spánkový deficit mi dovoluje zamyslet se nad uplynulým víkendem. Kdybych to na vlastní kůži nezažila, nevěřila bych, co všechno za tím stojí a tím nemyslím jen práci fyzickou, ale také domýšlení do detailů. Velkou inspirací nám byly festivaly, kterých jsme za poslední rok objeli víc než dost. Ať už jsme si z nich vzali příklad nebo se snažili některých chyb vyvarovat. Abych se přiznala, když jsem v pátek už za tmy ležela v našem luxusním voze (jak tvrdila paní v autosalonu) značky Renault Espace, rok výroby 1992, na lešenářských trubkách nejméně dvakrát delších než náš Renda a bránila tak vysklení čelního skla, protože jak Štěpán potvrdil, na to nám náš festiválek rozhodně nevydělá, přemýšlela jsem, jestli mi to za to stojí.  V poslední chvíli to vypadalo, že naše půlroční plánování zhatí „nebeský zmocněnec pro záležitosti počasí“, ale i ten se nakonec umoudřil (snad proto, že celý večer držel nad akcí svůj vlastní deštníkJ). Nakonec jsem ale moc ráda, že jsme to nevzdali, protože všechno dobře dopadlo. Diváci přišli, kapely přijely a všichni vypadali spokojeně. I my. Festiválek proběhl tak, jak jsme si přáli – především v rodinném duchu a pohodě. Jediné, co mi stále leží na srdci, je poděkovat Vám všem. Všem, kteří jste nám pomohli a vůbec jste nemuseli. Postavili jste zastřešení nad pódiem, tahali zvukařskou techniku, uvařili a napekli, mrzli celý večer u vstupu, ráno jste pomohli všechno uklidit a přijeli jste zahrát. A Vám divákům, že jste přišli a přispěli Zpívání  nejen vstupným, ale především svou přítomností, protože my díky Vám víme, že to za to stálo!

Magda (napsáno pro web skupiny X-TET)